Kongres OIDFA 2010
Velké město Kobe působí prvním dojmem jako město mrakodrapů, nebo tedy abych nepřeháněla vysokých mnohopatrových budov. Mezi nimi se však krčí krásné chrámy a pagody, zahrady s rybníčky, zlatými rybami a pěstěnými stromy, oázy klidu. Ostatně město je klidnější než by se na počet obyvatel zdálo. Je totiž mnohaúrovňové. Dálnice procházejí kdesi nahoře, tak asi v sedmém patře budov, vlaky jezdí tak asi ve druhém až čtvrtém poschodí budov, množství obchůdků a restaurací a hlavně metro je zase v podzemí. Ulice jak je známe od nás jsou pak celkem klidné, jezdí zde autobusy a auta, ale nijak moc.
Ale spíš nás zajímá kongres. Jsme asi nejmenší organizace OIDFA, která měla národní stánek s krajkami a myslím, že jsme měli také velmi mnoho prací, které byly odeslány do soutěže SVATEBNÍ KRAJKA. Možná, že Česká republika byla zastoupena nejvíce.
Stavěla jsem dva stánky - jeden náš - stánek České republiky. Vymyslela jsem, že tam budou krajky každého člena České OIDFA organizace a je nás 19. Navíc pak fotografie nás všech. Dát to pak dohromady byl celkem oříšek a tak jsem vzala několik hedvábných bílých i malovaných šál a šátků a vytvořila takovou barevnou expozici. Problémem byly také panely, do kterých se nedalo špendlit, tlouci hřebíčky ani lepit. Pomohly jedině silonové vlasce, ale i pak bylo obtížné vše srovnat a hezky připevnit. Expozice se nakonec líbila - myslím, že mezi ostatními poklidnými, většinou tmavými stánky působila svěže. Pak jsem stavěla ještě stánek svůj – prodejní. Hlavně krajky v paspartách a několik šál a šátků s krajkou z druhé strany.
Japonsko je velmi daleko a pro krajkářské země, kterých je zase nejvíce v Evropě to bylo finančně i časově velmi náročné. A tak tam, kde bývalo při minulých kongresech 2000 účastníků tak tentokrát jich bylo 450. Takže spíše poklidný průběh, neplatilo se žádné vstupné, prodejní stánky byly v hale obchodního komplexu. Proto také návštěvníci zaplnili prostor a rozhodně se nedá říci, že by přišlo málo lidí. A Japonci byli velmi milí a vše je zajímalo. To je totiž vždycky radost a tak se nám líbil celý průběh.
Expozice soutěžních prací byla skvěle nainstalována o patro výš, u každé práce byla vizitka se jménem a státem s vlaječkou. Nebyla nutná tajná čísla, to je totiž povaha Japonců – nikoho totiž ani nenapadne, že by protěžoval svůj stát. Vše a všichni jsou velmi poctiví a upřímní, nelžou a nekradou.
