Paličkovaná krajka je způsob spojování různého počtu nití navinutých na paličkách. Podle předlohy vzniká křížením, prohazováním a stáčením za pomoci špendlíků na podušce průhledná textilie. Krajka může být plochá, prostorová, samostatná i jako součást další textilie. Užití má v interiéru, výstavnictví, v oděvnictví jako část oděvu, oděvní doplněk, šperk. K paličkování potřebujete paličky (různých tvarů a velikostí), nitě, špendlíky, herduli (poduška), papír s nákresem předlohy (podvinek), háček.

Příprava paliček a podvinků. Paličkování základních vzorů – plátno, polohod, kroucení, lístkovina. Ze základních vzorů lze již paličkovat drobné motivky krajek. Závěrečné tužení krajek.

Barevné kombinace, prostorové krajky. Navrhování a kreslení vlastních krajek.

Torchon a Craponne. Krajky, které jsou složitější a vyžadují již větší znalosti ov oboru krajkářství. Jde např. tradiční mnohopárovou paličkovanou krajku Torchon. Craponne je jednoduchý typ historické řetízkové krajky s drobnými kvítky, lístky, dekorovanou pikotkami a lemovanou obtahovačkou. Další mnohopárovou tradiční krajkou je Chantilla.

Mezi další historické krajky patří kovová krajka, paličkovaná z kovových nití a dracounů.

Paličkování s netradičními a nekrajkářskými materiály. Propojení krajky s kůží, ručním papírem, přírodninami, drátem, korálky, efektními přízemi.

Šitá krajka je technika, kdy se na podkladu s nakresleným vzorem tvooří ručně jehlou a nití krajka.Na poklad se nejdříve pomocnými stehy přišije kontura, pak se do tohoto vytvořeného rámce šijí nejrůznější výplně. Po ušití výplní se kontury obroubí kroužkovacím stehem. Poklad se nakonec odstraní přestřihnutím pomocných nití. Šitá krajka se nejvíce využívá v interiéru, jako oděvní doplněk a část oděvu.

Příprava podkladů, kreslení vzorů, šití kontur. Šití základních vzorů výplní – pláténko, tyl, stínování, složitější výplně. Závěrečné obšívání a odstraňování podkladů z hotové krajky.

Prostorové, obrazové a oděvní krajky.

Šití krajky nití, vlnou, drátem. Kombinace s korálky, přírodninami atd.

Druh šité krajky ze Středomoří a Arménie. Jde o krajku šitou bez podložení. Jehlou a hladkou nití spojujeme očka různých velikostí do vzorů.

Druh šité krajky s geometricky tvarovanými vzory.

Jednoduchá technika Makramé (český název Drhání) nepotřebujete žádné speciální pomůcky. Podstatou je vázání dvou základních uzlů: uzlu plochého a žebrového z různých materiálů. Opakováním a kombinováním těchto uzlů můžeme vytvářet mnoho variací krajek. Využívá se k ozdobnému vázání třásní na konce tkanin, na oděvní doplňky, v interiéru jako plochá i trojrozměrná krajka.

Krajka vytvořená pomocí člunku a protahováním nitě. Vzor většinou vytváří obloučky a pikotky. Na dotvoření krajky je možné využít korálky. Krajkou lze zdobit tkaninu, vytvářet šperk, oděvní doplněk.

Je obdoba drhání, při které využíváme pouze jeden žebrový uzel.

Síťovaná krajka vzniká pomocí speciální jehly, na kterou se navine niť a dřívka, okolo kterého se niť obtáčí. Tím vzniká uzlík. Uzlík k uzlíku a vznikne síť. Dříve hlavně rybářská, dnes se tato krajka nejvíce využívá jako oděvní doplněk a v interiéru.

Druh krajky, které se říká sluníčková. Nitě jsou paprskovitě natažené do kruhu (někdy také do čtverce)a jiné nitě provlékané mezi nimi tvoří vzor. Mohou být různobarevné. Využívají se jako vsadky do textilu a drobné ozdoby interiéru.

Výuka základů tkaní na kartonu a rámu. Příprava osnovy. Kreslení technických popisů vazeb a jejich tkaní.

Tkané textilie, které se nevytvářejí na stavech. Vše se tká v ruce nebo na speciálních formách.

1. Zapiastky – tkaní na formě, původně na výrobu návleků na zápěstí
2. Tkanice - cikánské, peruánské, kumihimo - na tkaní se používají jednoduché pomůcky (hřebenový stávek, cívky, stojánky apod.)
3. Karetkové tkaní – v děrovaných kartičkách je natažená osnova a různým otáčením kartiček a protahováním útku vzniká tkanice s různým vzorem.

Výuka základů tkaní na kartonu a rámu. Příprava osnovy. Kreslení technických popisů vazeb a jejich tkaní.

Tkaní větších textilií na různých typech tkalcovských stavů (různý materiál i typy vazeb).

Tkaní na hřebíčkovém rámečku jednou nití. Utkané čtverce a trojúhelníky spojujeme do potřebného tvaru. Používáme různé tkací vazby, kombinace barev i materiálů.

Tkaní na rámu podle předlohy či vlastního návrhu.

Jedna z nejznámějších ručních prací. Na výrobu háčkované textilie je zapotřebí pouze háček různé síly, bavlněná, vlněná, efektní příze také různé síly a některý z mnoha vzorů.

Jedna z nejznámějších ručních prací. Na výrobu pleteniny stačí jehlice různé síly, bavlněná, vlněná či efektní příze a některý z mnoha vzorů.

Pletenina, tkanina či krajkovina, která se vytváří na rámu křížením osnovních nití pomocí prstů. Textilie je oboustranná, vzory se tvoří barevným snováním či strukturou.

Při plstění nepoužíváme spředené nitě, ale živočišná vlákna (nejčastěji ovčí rouno), která valchováním za mokra nebo vpichováním za sucha spojujeme v textilii. Jako další zdobný prvek používáme hedvábné, vlněné a bavlněné textilie, které spolu s rounem vytváří celé oděvy a oděvní doplňky, obrazy či trojrozměrné předměty.

Anglické pojmenování pro různě kreativní sešívání malých, různě barevných kousků látek. Původně se sešívaly kousky starých látek, dnes se patchwork šije nejčastěji z látek nových. Skladba materiálů, barevné odstíny, různé tvary, mnoho technik sešívání vytváří výslednou textilii. Sešití látek do výsledného tvaru (topu) se vždy podkládá vatelínem a spodní látkou (vznikne tzv.sendvič) a všechny tyto vrstvy se ozdobně prošijí – proguiltují. Proto se také často používá pro patchworkový výrobek výraz „Quilt“a nejčastěji se používá k výrobě bytového textilu a oděvních doplňků.

Všechny dílky navrhnutého vzoru textilie se šijí ručně a ručně se i hotový patchwork prošívá. Výhodou je, že nastřihané látky můžete sešívat kdekoliv a že některé vzory (např.šité přes šablonu) se i lépe šijí ručně než na stroji.

Základem šití patchworku na stroji je přesné nařezání jednotlivých dílků a přesné strojové šití. Zde se více využívají vzory, které dají prostor efektivnosti šití.

Kabelky šité různými patchworkovými technikami. Např. crazy, drážďanský talíř, žinylka, aplikace.

Jde o speciální techniku pro šití jednovrstvového patchworku. Švy jsou z obou stran začištěné, Výrobek je tak oboulícní, proto jsou na něj vhodné i oboulícní lehké látky. pro záčetečníky doporučuji bavlnu. V Koreji, odkud technika pochází, se šije výhradně ručně. V našich kurzech se můžete naučit šití ruční i strojové.

V minulosti se drát jako materiál používal na opravy zemědělského nářadí, zařízení a prasklých keramických nádob, skla a porcelánu. Až posléze se začaly objevovat nové výrobky, většinou do domácnosti, zhotovené přímo z drátu. Dnešní tvorba dráteníků je ovlivněna používáním tradičních i moderních způsobů zpracování drátu. Existují dráty různé síly, kvality a barvy a proto se mohou vytvářet na jedné straně větší předměty, figurální plastiky a na druhé straně jemné originální šperky.

Práce s jemnými dráty často doplněné sklem, korálky, polodrahokamy a dalšími přírodninami.

Seznámení s různými typy drátu a nářadím na práci. Základní drátenické techniky – ohýbání, spojování, proplétání, stáčení a vázání drátů. Vytváření výrobků pouze z drátu, oplétání předmětů zhotovených z jiných materiálů.

Při drátování lze také využít textilních technik, kdy niť nahrazuje jemný drát. Může jít o šitou a paličkovanou krajku, tkaní, pletení, háčkování či drhání.

Kroužkování je jedna z nejstarších technik výroby řetízkových šperků. Z kovových kroužků různých velikostí se vyrábí různým spojováním a proplétáním mnoho rozličných šperků a dekorativních a plastických vazeb.

Kurz je zaměřen na předkreslenou bílou výšivku plnou, dírkovou, prostříhávanou. Většinou jde o výšivky tradiční a historické.

Jde základní typy vzorů vyšívaných v liniích i prostoru většinou na látku. Na předkreslených předlohách se vyšívají krokvičkovým, plochým, řetízkovým, stonkovým, vypouklým stehem a jejich spojenými variacemi různé tvary.

Techniky pochází z Japonska. Tradičně se používaly pro zpevnění opotřebovaných míst v oděvu. Jde o jednoduchou výšivku předním stehem. V případě Sashika se vyšívají vzory na indigově modrou látku, bílou bavlněnou nití. V případě Boro se malé kousky různě barevných látek kladou přes sebe. Dále se sešívají předním stehem barevnými bavlnkami.

Technika našívání perliček a korálků na podkladový materiál. Tvoří se jí výrobky od náušnic, náhrdelníků, ozdobné kabelky, kapsičky i tašky.

Látková ozdoba našívaná na jinou látku ručně i šicím strojem. Může mít tvar jednoduchého či složitého ornamentu, několik vrstev, doplněna korálky, různými efektními materiály, přírodninami.

Speciální druh tradiční indiánské textilní zdobné techniky. Několik, většinou jednobarevných výrazných látek, je spojeno aplikací, prostřihy a výšivkou.

Tkanina je ovázána šňůrou, provazem, nebo je jiným způsobem vytvořena rezerva (to je místo, kam nepronikne barva). Poté je látka ponořena podle dané techniky do teplé nebo studené barevné lázně. Pomocí různých kombinací se docílí náhodných či chtěných efektů na barveném textilu. Tkaniny lze barvit chemicky a přírodninami.

Leptání textilií se provádí na lněné a bavlněné látky pomocí leptadla. Ke zdobení se využívají šablony, nahodilý nástřik, tahy štětcem apod.

Pro potisk se využívá barva na textil a různá razítka, tiskátka (mohou být i vlastnoručně vyrobená). Další technikou je malba štětcem, přes šablonu a tupování. Pro zdobení těmito technikami můžeme využít všechny druhy textilií (bavlnu, len, hedvábí i textil z umělých vláken).

Jde o negativní tisk, kdy se vzor vykryje tiskařskou reservou tzv.Papem na látku a ta se obarví barvou. V případě modrotisku se na barvení využívá barva indigo. Nanesené reservy se provádí razítky, štětcem, konturou, tiskařskou formou.

Přírodní hedvábí (metráž, šály, šátky, různé oděvní a bytové doplňky) lze malovat konturou a barvou. Je velké množství technik a způsobů malby. Mezi základní patří jednoduchý akvarel, malba s konturou, efekty s přídavnými materiály.

Vlastnoručně vyrobené ozdoby z korálků mají velmi starou historii. Korálky skleněné, dřevěné a z dalších přírodních materiálů, kombinované s drátem, stuhou, šňůrkou, kůží. Korálky doplňující výšivku, pleteninu, krajku. Existuje mnoho podob použití korálků, mezi nejčastější patří zpracování do šperku a oděvu.

Při výrobě korálkových šperků a bižuterie se nejčastěji používají korálky skleněné a dřevěné. Dále se korálky doplňují různými plíšky, kroužky, drátky atd.

Korálky lze navlékat na niť a použít je jako další dekorativní prvek v háčkování, pletení a dalších technikách.

Podle vlastního návrhu lze vytvořit střih přímo na míru, vybrat materiál, doplňky a krok za krokem ušít originální oděv. Při šití můžeme využít různé postupy.

Papír strojově vyrobený může být dále dekorován ručním skládáním, mačkáním, škrábáním, vytlačováním, ponořováním do barvy a dalších roztoků.

Vzor ze skládaných barevných papírů připomíná mechanismus clony ve fotoaparátu.

Pomocí speciální šablony se vyřeží různé tvary do papíru (nejčastěji se používá papír, který má z každé strany jinou barvu). Poté se výřezy různě propojí a vznikne krajkový vzor.

Pauzovací či pergamenový papír se položí na měkkou podložku a pomocí rydla, nebo jehly se vytváří reliéfní ornamenty s prostřihy.

Tzv. papírový filigrán využívá ke zdobení proužků papírů, které se stáčí, formují a lepí do originálních obrazců.

Strukturovaný zdobený papír lze vyrobit i ručně.

Výroba desek, krabiček, vazby notýsků.

Pasparta je vyříznutý materiál, obvykle papírový karton, který je upraven knihařských plátnem. Pasparta může být jednoduchá, velmi složitá, jednobarevná nebo více barevná. Do upraveného výřezu se vloží vlastní výtvarné dílo a závěrečným orámováním se vytvoří krásný celek.

Sláma, traviny, orobinec.

Drobné dekorace, košíky můžeme vyrobit i z papíru. Využijeme starý novinový i různě barevný papír, který stočíme do ruliček a dále postupujeme jako při pletení z přírodních materiálů.

Pedig je vnitřní část liány. Technologie pletení je stejná jako u proutí. Vzhledem k tomu, že pedig je poddanější a ohebnější než proutí, je pletení jednoduší a ne tak pracné.

Technologie zpracování mokrého vrbového proutí vychází z textilních řemesel, především tkaní a šité krajky. Svislé osnovní pruty proplétáme vodorovnými útkovými pruty. Kombinací různých výpletů tzv. opletků se docílí zpevnění prutů a žádaný tvar košíku.

Usušené listy kukuřičného klasu se před prací navlhčí a z nich se vytváří figurky, pletou podložky a další drobné užitkové předměty.

Technologie opracování dřeva řezbářskou technikou za pomoci nože, dlátka a drobných ručních nástrojů. Podle vlastního návrhu a výtvarného pojetí lze touto technikou vyrábět šperky, drobné užitkové nádoby, plastiky a reliéfy.

Podle oslav, ročních období.

Polymerová hmota, prodávající se nejčastěji pod značkou Fimo, se velmi snadno tvaruje a modeluje. Pomocí „strojku na nudle“ se vyválí plátky, které jsou základem pro další tvoření šperků a drobných ozdobných předmětů. Vytvrzuje se v elektrické troubě bez změny tvaru či barvy.

K tradičním technikám zdobení vajec v období velikonoc patří kresba voskem, batika, polepování slámou či sítinou, vyškrabování. Náročnější je zdobení kraslic drátováním, prořezáváním a vrtáním. Vejce se také mohou jednoduše zdobit polepováním obtisků, papírky, polepovat vlněnou přízí apod.

Kůže je přírodní materiál, který můžeme využít k výrobě oděvních doplňků, oděvů, šperků apod. Lze ji také využít v kombinaci s dalšími technikami, jako je např. paličkování, tkaní, doplněk textilie.

Pečení tradičních druhů podle oblastí, typu oslav a ročních období. Pečení perníčků (reliéfní, malované), vizovického a slaného obřadního pečiva.

Křemičitý prášek, různých barev, vytvoří na kovu (většinou jde o měděný plech)celistvý povlak. Po výpalu v peci mají smaltované šperky, ceduličky a další umělecké předměty hladký a lesklý povrch.

U klasické vitráže se díly skel podle výtvarného návrhu sesazují do olověných pásků, které se ve spojích pájí cínem. Technika tiffany je podobná vitráži, ale barevná sklíčka, kamínky, korálky se olepují měděnou fólii a spojují pomocí cínu. Touto technikou se dají vytvářet šperky a menší dekorativní předměty.